Jestli je nějaká profese, kterou bych se svou povahou opravdu dělat nemohla, je to tvorba webů. Je třeba si přiznat, že na tuhle profesi nemám ani vzdělání, ani buňky, a dokonce ani trpělivost. Z předchozích článků už víte, že jsem roli vlastního webu zprvu dost podcenila. Dnes už vím, že nestačí jen spoléhat na to, že si vás zákazníci a zákaznice najdou sami. Naopak, je třeba tomu jít trochu naproti. O důležitosti webu a o tom, co na něm mít, se můžete, stejně jako já, dočíst třeba TADY nebo TADY.
Abych se přiznala, celý svět online marketingu mě začínal fascinovat i děsit zároveň. Fascinovat proto, že jsem se čtením nejrůznějších článků stále víc a víc dozvídala o jeho důležitosti. A celé mi to začalo najednou dávat smysl – a to je u mě opět co říct. A děsit proto, že jsem věděla, že tohle nikdy sama realizovat nemůžu. Jednoduše proto, že tomu nerozumím.
Tvorba webů rozhodně není na jeden den
Dřív jsem si myslela, že tvorba webů a programování obecně je prostě hračka – samozřejmě pro někoho, kdo to umí. Sedne k počítači, něco napíše, dostane zaplaceno a vesele si přejde k další zakázce. Na dálku se tímto omlouvám mému muži, který si ode mě nejednou vyslechl, co u toho počítače pořád dělá, když ještě nemá hotovo.
Dámy, pokud máte doma taky programátora, dám vám jednu cennou radu, a to dokonce zadarmo: Nekecejte mu do toho. Možná si ani samy neuvědomujete, kolik je to práce, než do toho doopravdy nespadnete, jako já. I kdyby se mému skromnému podnikání nakonec nedařilo, bonus to mělo. Konečně jsem si na vlastní kůži zkusila, že ten svět techniky a internetu není pro nezasvěcené – koneckonců i zasvěcené – žádný med.
Sama bych to nezvládla
Jak jsem ze začátku chtěla všechno zvládnout sama, musím se přiznat, že bych to nezvládla. Tím nikoho nezrazuju od toho, aby se do svých podnikatelských záměrů pustil po hlavě. Nepochybně jsou typy, které mají svou vizi a věci k ní potřebné v malíku. Nebo alespoň lidi, kterým jde administrativa, marketing a všechno kolem toho, snadno do hlavy. Já bohužel nejsem ani jedno
Formuláře mě děsí, bojím se, že někde udělám chybu. Proto jsem už na začátku byla ráda, když mi s rozjezdem pomohl právě manžel. A teď? S tvorbou webových stránek jsem na tom byla podobně. Když nad tím tak přemýšlím, nebýt manžela, asi bych se do něčeho takového vůbec nepustila a dost možná by můj mini projekt ani neměl šanci na úspěch.
Zkusit se má všechno
A já jsem toho zářným příkladem. Jinak řečeno, i ten největší antitalent má šanci na to, aby se na trhu uchytil. Pravda, nevydělávám ony horentní sumy a asi nikdy nebudu, ale účel to splnilo. Cítím se konečně po letech zase užitečná. Užitečná i jinde než doma, kde to občas bylo jen samé ukliď, přines a podrž. Takže, kdybych to měla shrnout, stálo to za to.
Zvládli jsme i tvorbu stránek
Abych byla přesná, zvládl ji můj muž za neustálého dohledu mé osoby. Abych byla zároveň i upřímná, bylo mi vcelku jedno, co to bude zač. Chtěla jsem jen pěknou prezentaci svých produktů. A taky, abych to uměla ovládat. Tak se stalo. Mám pěknou, jednoduchou stránku, kterou umí ovládat i ten největší technický ignorant jako já. A navíc plní účel.
Bláhově jsem si myslela, že jsme u konce onoho seriálu, jak vylepšit mé podnikání. Však už máme web, dokonce i faktury dělám přes program, a ne doma svépomocí. Ale prý ne. Ještě nám chybí tolik důležitá optimalizace.
Pokud nevíte, stejně jako tehdy já, o co jde, přečtěte si další článek. Možná nejedné z vás trochu rozšířím obzory. O tom, jestli je optimalizace opravdu důležitá, už budete muset rozhodnout podle sebe a svého uvážení. Ať už se rozhodnete pro cokoli, přeju vám jedno: Plánům zdar!
