Podobně, nebo někdy možná i nachlup stejně, jsem odpovídala manželovi, který – sám tak trochu podnikatel a informatik k tomu – naléhal na to, abych konečně začala dělat něco směrem ke zlepšení mého (zatím rádoby) podnikání.
Už se zkrátka nemohl koukat na to, jak si každou objednávku zapisuju ručně do sešítku, jak pak složitě hledám, kdo a kdy mi za co zaplatil. Jak faktury smolím v dokumentu, který je vhodný tak akorát na psaní … Coby techniky znalý mě neustále postrkoval k tomu, abych svůj podnikatelský projekt trochu víc zautomatizovala. Ha, automatizace, automatika – obojí jde mimo mě. Jestli jsme si s mužem v něčem podobní, tohle to rozhodně není.
Počítač umím tak akorát zapnout, tak co po mě chce?
Technikou jsem (nebo, možná bych už mohla napsat byla jsem) naprosto nepolíbená. Dlouhou dobu bylo mým absolutním vítězstvím to, že jsem ten stroj dokázala zapnout, něco na něm napsat a zahrát si pár her. Když jsem se pak naučila brouzdat na internetu, skenovat, tisknout a formátovat, považovala jsem to za tu nejcennější výhru na mém soukromém mistroství.
A pak přijde ON, kterému nic z toho nedělalo sebemenší problém, dokonce říkal, že je to v porovnání s jeho prací hračka, a začne mi říkat něco o tom, že bych měla být víc vidět, zaměřit se na marketing a automatizaci procesu. Prvně jsem ho vykázala do patřičných mezí. Ať mi do toho netahá techniku, že se mi líbí být malá a svá a soukromá a to poslední, po čem toužím, je nějaký proces automatizace objednávek.
Že by měl pravdu?
On se ale nedal a neustále mě zásoboval nejrůznějšími články, které měly dokázat, že má snad pravdu – zpětně vím, že ji asi opravdu měl. Zájemci, které by snad zajímalo, co že mi denně přistávalo ve schránce, můžou nahlédnout třeba SEM, nebo SEM.
Uplynuly další dva měsíce od naší první konfrontace na téma efektivita podnikání, a já jsem byla tak trochu mimo. Co teď a co potom? Nějaké objednávky chodily pořád, ale taky to byly pořád zakázky od těch samých lidí. A mně na jednu stranu začalo opravdu neskutečně vadit, jak neprofesionálně působím. A jak mě ta administrativa kolem tak akorát unavuje a bere mi čas na tvorbu a vyřizování objednávek. Došlo na mužova slova – a ten to nezapomněl náležitě okomentovat.
Byla jsem bláhová …
Jo, byla jsem bláhová, když jsem si myslela, že k nastartování a udržení mého podnikání bude stačit pár inzerátů po maminkovských webech s e-mailem a formulkou, ať se mi v případě zájmu ozvou. Zpětně se musím sama sobě a tomu, jak strašně jsem byla naivní, smát.
Chvíli to fungovalo, ale už tehdy mi mělo být jasné, že dlouho to takhle jít nemůže. No co, asi jsem si k tomu musela dojít sama, a pěkně po svých. Takže, vzkaz pro ostatní a podnikáním stejně nepolíbené maminy – nechte si poradit, někdy to opravdu stojí za to.
První web
Sedla jsem k internetu a začala se zajímat o to, jak na internet dostat svůj web. Jak mít prostor pro komunikaci s ostatními a jak bych jim mohla nabídnout hotové výrobky. Možná si spousta z vás teď ťuká na hlavu, že to je přece jasný. Vám možná, nepopírám, v tomhle jsem byla opravdu mimo.
Původně jsem chtěla celý proces tvorby webu zvládnout sama a manžela tak trochu překvapit. Brzo mi ale bylo jasné, že tohle neklapne. Bylo mi jedno, na čem web bude stát, ale jak ho založit, jsem stejně nevěděla. Po čase jsem narazila na některá ryze free řešení, ale ta mě z různých důvodů neoslovila – nebo spíš jsem na nich, možná vlastní vinou, nenašla to, co jsem hledala.
Přišla tedy řada na manžela, který konečně zase po čase dostal šanci, aby ukázal, co umí. Lhala bych, kdybych řekla, že si to neužíval. Začal přednáškou nejrůznějších systémů a já se měla rozhodnout. Trvalo mi to pěkně dlouho.
